Webové stránky fotografů jsou takovým evergreenem šablonových systémů. Ono se to nabízí, protože krabicová řešení se nejlépe vytvářejí pro skupiny zákazníků, kteří mají úplně ty samé potřeby. Úvodní slider, text o mně, galerie fotek a kontaktní informace - tohle tam asi bude chtít každý fotograf. Pokud jde o splnění těchto základních požadavků, je šablona to pravé řešení. Tedy pokud se na takové mikrostránce neuchytí vychytralý správce, který za 10 tisíc ročně provádí aktualizace a o web "se stará". To pak ta hlavní výhoda šablonového webu letí ven oknem.
Proč jsme tedy vlastně dělali "fotoweb" na míru? Ty hlavní důvody bývají dva:
Prokopa by mezi obyčejné fotografy zařadil málokdo. Celý život se zabývá ochranou zvířat a tato vášeň se pochopitelně odráží i v jeho tvorbě. S fotoaparátem v rukou ho můžete sledovat i v rámci seriálu Do Divočiny vysílaným ČT2. Jeho fotografie zvířat i lidí vyzařují zajímavou auru příběhů, které jsou za nimi. A právě toto jsme do webu chtěli otisknout. To, jak se přenáší storytelling do webu, jsou drobnosti. Strukturovaný obsah, návaznost prvků anebo třeba originální doplnění galerií o audio ukázku, která navodí atmosféru setu fotografií.
Na webu s velkým počtem vysoce kvalitních fotografií nám ale pak vzniká výzva - objem dat, který se musí stáhnout při návštěvě webu. Profesionální fotky v plné velikosti mohou mít i přes 10 MB a neošetřená galerie 50 fotek pak znamená, že pokud návštěvník šel z mobilu přes data, tak právě vyčerpal 500 MB. Abychom drželi objem stahovaných dat na uzdě, nahrávané fotky zmenšujeme, mírně komprimujeme (nechceme, aby utrpěla jejich kvalita) a hlavně využíváme lazy-loading, díky kterému se stahují pouz obrázky, které vidíme aktuálně na obrazovce.
Prokopovu tvorbu můžete také přímo online poptat díky poptávkovému formuláři uzpůsobenému na míru. Web je shodou okolností jedním z prvních projektů využívajících framework VueJS. I po dvou letech slouží s minimálními provozními zásahy a udržuje si udržitelnost, rozšiřitelnost a solidní výkon.